Česky 
English 
„Stát by měl na přechodnou dobu pomoci firmám, které nemohou promítnout abnormální zdražení energií do cen svých výrobků a neměl by jenom přihlížet,“ říká Petr Mazzolini, ředitel zpracovatelských firem AGC pro střední Evropu a prezident Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR.
V roce 2020 zaznamenal sklářský a keramický průmysl kvůli covidu mírný meziroční pokles. Jak na tom byl v roce 2021?
Konečné statistiky ještě zpracováváme. Nemáme pohromadě všechny agregované údaje, ale rok 2021 nebyl zřejmě špatný. Dobrým rokem byl především pro sklářské firmy, které vyráběly skleněné obaly a pro výrobce plochého skla, stejně jako pro výrobce skleněných vláken. Stavební a potravinářský průmysl byly v loňském roce tahounem poptávky. Tu živily pokračující trendy úspor energií a snižování energetické náročnosti budov, levné peníze či vysoké úspory.
Letos se naplno projevilo zdražení energií, navíc do problémů se dostal automobilový průmysl, který patří k velkým odběratelům skla. Co to udělalo se sklářskými firmami?
Automobilový průmysl má problémy už od loňska. Spotřeba skla na výrobu aut je opravdu o několik desítek procent nižší, než tomu bylo v předchozích letech. Zasažena byla primární hutní výroba plochých skel a následně výroba autoskel. Pokles poptávky ucítili i dodavatelé komponent pro výrobu autoskel. Stačí si uvědomit, kolik čidel, snímačů či antén je integrováno v čelním skle. Ten stav trvá dodnes a ani vyhlídky nejsou lepší.
Jak významné je zvýšení nákladů kvůli drahým energiím?
Energie, její cena a riziko nedostatku je pro naše odvětví kritickým faktorem. Před rokem, kdy ceny energie na trhu byly ještě normální, postupně ale předvídatelně stoupaly, představovaly náklady za energii pro skláře hlavně v průmyslové výrobě zhruba 30 procent veškerých nákladů. Dnes je to už 70 procent. Pokud chceme přežít, tak musíme zvýšené náklady promítnout do cen.
Daří se vám to?
To hodně záleží na tom, co vyrábíte, na jakém trhu se pohybujete a jak moc je váš výrobek na trhu nepostradatelný. Hůř jsou na tom firmy, které vyrábí domácenské sklo. Již zmínění výrobci lahví a dalších skleněných obalů mají zákazníky v potravinářském, farmaceutickém, kosmetickém průmyslu a ti vyrábějí dál. To platí částečně také o stavebnictví, kde sice rezidenční výstavba začíná v celé EU zamrzat, ale zatím funguje setrvačnost. Na druhé straně řada českých výrobců skla vyváží do zemí mimo EU. A tam je problém vysvětlit zákazníkům, že by měli platit víc.
ASKP ČR vyzvala ministerstvo průmyslu a obchodu, aby stát pomohl energeticky náročným firmám. Jak by taková podpora měla podle vás vypadat?
Nejsme v tom sami. Chemický, papírenský, cementářský, cihlářský, ocelářský průmysl jsou ve stejné situaci. Mělo by jít o veřejnou podporu, která se bude týkat jen firem, kterým vyšší cena energií způsobila značnou, existenční ztrátu. V naší asociaci seto zásadním způsobem dotýká také výrobců keramiky a porcelánu.
Hrozí reálně, že bez rychlé pomoci státu začnou sklářské firmy ve velkém zavírat?
Stoprocentně. To riziko tu je. Vyrábět se ztrátou je nesmysl. Pokud situace potrvá do konce roku, bez státní podpory budeme mít na konci roku firmy, které zavřou a ukončí výrobu. Sice přispějí k nárůstu volných pracovníků na trhu práce. Ale způsobí to kolaps dodavatelských řetězců, ve kterých působí. Začne to menšími firmami.
Bojíte se pořád zastavení dodávek ruského plynu do Evropy?
Byl by to pro nás velký problém. Osobně ale věřím v solidaritu Evropské unie. Když Rusové dodávky zastaví, bude v Evropě chybět v bilanci zhruba 35 procent zemního plynu. Odborné analýzy tvrdí, že takový výpadek nelze úplně nahradit. Takže by se musela snižovat spotřeba. My nepatříme mezi chráněné zákazníky, takže bychom byli první na ráně.
Jak dlouho trvá bezpečná odstávka tavicího agregátu?
Může jít o týdny. Jedna věc je samotné postupné chladnutí sklářských van. Další komplikací je, že na takovou odstávku potřebujete specializované temperovací firmy s jejich hořáky a měřáky. Těch je v Evropě pár. Kdyby jejich služby potřebovalo více firem najednou, nepůjde to zajistit. Potřebné postupné omezení spotřeby zemního plynu na nulu není v souladu s platnými regulačními pravidly pro odběr plynu. Proto se musí příslušná vyhláška upravit, abychom dostávali plyn ještě aspoň čtrnáct dnů v omezeném množství na bezpečné odstavení agregátů.
Existuje ve sklářském a keramickém průmyslu náhrada za zemní plyn, od kterého se bude postupně odcházet i kvůli snižování emisí skleníkových plynů?
Historicky se k otápění sklářských van používal mazut, generátorový plyn, LTO a právě z důvodu rostoucích ekologických požadavků je dnes nejrozšířenějším mediem zemní plyn. Přesto, všichni výrobci skla a keramiky hledají technologie, aby jejich výroba byla uhlíkově neutrální do roku 2050. Už existují sklářské vany, které k zahřívání místo plynu používají elektřinu. To ale nejde u keramiky a porcelánu. Nedávno jedna sklářská firma úspěšně otestovala provoz sklářské vany na bioplyn. Jsou už firmy, které si začínají hrát s hořáky na vodík. To jsou ale výhledy do daleké budoucnosti.
Před dvěma roky AKSP ČR oslavila třicáté výročí. Připravili jste u této příležitosti velkou výstavu, která je k vidění až nyní v Národním technickém muzeu. Odložili jste ji jen kvůli covidu?
Ano, výstava měla původně začít v dubnu 2020. Kvůli covidu jsme ji posunuli na září téhož roku, ale pak jsme ji odsunuli o celý rok a půl. Chtěli jsme přivítat školy, laickou veřejnost a ukázat jim, co dnešní sklářský průmysl dokáže. Pořád se totiž v povědomí lidí drží taková zkratka, že české sklo je krásná broušená váza nebo skleněná lampa. To je ale jen jedna část příběhu. České sklo je všude kolem nás.
Jak se za posledních třicet let sklo změnilo?
Vývoj je rychlý a neustálý. Tabule skla vyrobená v roce 1990 je úplně jiná než ta dnešní, a to i po stránce chemického složení. Třeba při výrobě plochého skla klesla měrná spotřeba energie o 44 procent. Když se podíváte do zrcadla, tak technologie jeho výroby je dnes úplně jiná než před dvaceti lety. Na výstavě je zastoupen také porcelán a keramika z České republiky. Protože v Česku pracují špičkové mezinárodní firmy, které dokážou bílý porcelán prodávat po celém světě, pod svojí značkou, ale Made in Czech.
(Jan Stuchlík)
Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 3Q/2022. Celé číslo si můžete přečíst zde.
